V čekárně s nikým na poslední vůz, v půlnoční hodině zpívám si blues. Štěstí je lávka vratká a než bych sám šel, s tebou za ruku přejít jsem chtěl. Přejít ponornou řeku náklonností, dát si popálit prsty tvou přítomností, pak bych se nemusel o tebe bát i hořce moh tě mít rád. R: Půlnoční hodina, poslední vůz, v čekárně s nikým zpívám si blues, že nechtěl jsem poznat tě, jak další z nich, těch narychlo přečtených knih. Z nálezů ztráty můžou se stát, nesejde na tom, jen měla bys znát, že nechtěl jsem poznat tě, jak další z nich, z těch narychlo přečtených knih. Proč je to nevím, kdo učil se bát věcí, co poprvé jsou akorát, bojím se lásky, co nepřečká sníh i narychlo přečtených knih. Ref.: Půlnoční hodina ......