1. Když rákosí větrem se chví, dým nestoupá, každý tvor ví, že bouře zlá skloní hlavy nám, v ten čas i já pokání znám. 2. Na vodní pláň hledá si stín, hladina zlá, šedá jak cín, už neskrývá povahu zlou, než přijde déšť, spojí se s tmou. 3. Dokázal déšť letní tíhu smýt, omyl si tvář, duši nechal být, v ní roste stín, jas mi upírá, před sluncem mříž pevně zavírá.