Zlomená růže

Rangers - Plavci

R: V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést,
   a tak toulám se sám tou samotou cest.
1. Prachem táhnu svůj stín, když jdu k západu blíž
   a kde před ranní rosou v skalách najdu si skrýš,
   noc jak vodopád padá, vodopád vlasů tvých,
   na bílá záda sladce jak první hřích.
R:
*: Možná v náručí spánku sen bude se zdát,
   já aspoň v tom spánku šťastně budu se smát.

2. V dálce za mnou už leží v údolí rodný dům,
   starý kostelík s věží, to vše patří už snům,
   ta tvář, co už není, tichý smích, něžný pláč,
   jdu dál k zapomnění jak vyhnaný hráč.
R:
R: