R: V srdci zlámanou mám růži, jež měla kvést, a tak toulám se sám tou samotou cest. 1. Prachem táhnu svůj stín, když jdu k západu blíž a kde před ranní rosou v skalách najdu si skrýš, noc jak vodopád padá, vodopád vlasů tvých, na bílá záda sladce jak první hřích. R: *: Možná v náručí spánku sen bude se zdát, já aspoň v tom spánku šťastně budu se smát. 2. V dálce za mnou už leží v údolí rodný dům, starý kostelík s věží, to vše patří už snům, ta tvář, co už není, tichý smích, něžný pláč, jdu dál k zapomnění jak vyhnaný hráč. R: R: