1. Kdo s kloboukem v ruce zkusil projít svět, ten náramně musel se splést a rychle se vrátil, na zem z výšky slét', žitím že je pušku v ruce nést, jak v poušti, i u řeky stezka je v horách, když jít chceš za všednosti práh, tak tvá zbraň je přítel, když výstřel ze skal zní, zrada je v soutěskách. R: Víru v tvou sílu dává ti zbraň, prohraje, kdo má jen prázdnou dlaň. 2. Ber život jak příběh, kterej už se stal, tehdy snadnej se zdál, víš, že chceš být, s někým žít, dnes se smát z těch, co se toulat šli po hvězdách, kdo vůli měl zdolat hory vysoký, na štístko zblízka si sáh', jen tak prošel světem, protože už ví: zrada je v spoutěskách. R: 3. Muž svůj most spálil, za zradu stisknul spoušť a tváře mu zbledly jak sníh, pak svý sny hned sbalil, srdce jako poušť, a tíhu z duše splách' až démon líh, kdo sám míval ráno ve vlasech vítr z hvězd, směl písně o tom hrát na štrekách, psát o touze žít a znát pravdu z dlouhejch cest: zrada je v soutěskách. R: + víru v tvou sílu dává ti zbraň, zrada je v soutěskách ...