Je skoro půl šestý ráno znovu nastáva tá chvíle kdy musím vstát a začít hledat hřeben, Ty ovšem především, neboť venku se zatím valem chýli k velkému seriálu. Ja očekávam další díly. R: Stín stíha stín v závratném panoptiku podzimního rána. Stín stíha stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána nad tím vším. Otvíram lóži, kterou je mé okno v druhém mezzainu a hledím na scénu, již kdosi pojal celou barvé cínu. Přemítam, kde se skrýva třeba světležlutá , nebo bílá a támhle pod deštníkem nemožná slabost možná síla. R: Stín stíha stín v závratném panoptiku podzimního rána. Stín stíha stín, úsvit rozkročil se jako slavobrána nad tím vším. Šest klobouků se sune napříč jizdní dráhou. Šesť kloboukú v šest nula nula chváta Prahou. Nač asi pod krempami myslí ti mi taujuplní známi ? Na všechno, nebo na nic... Nebo snad na boky stejné dámy ? R: To viete pani Hanka Ale vlastne vy už nechcete aby som vám hovoril pani Takže Hanka . Keď ja vás strašne rád počúvam Ako rozprávate Ako žijete .. A preto som strašne rád že ste na tejto platni .. Tak už je půl - sedmý světlo rázně cuklo drapérii Proč chtít znát příliš ? Z čaje začne stoupat pára v ní se skryji před tím vším.