1. Místa za lesem blízko skal má někdo blíž a někdo dál, místa, co hledal s hejny vran, kam buďto s partou, nebo sám chodíval, jak běží čas, tak v každém z nás ty místa čekají. R: Možná už dnes, možná už zítra vyrazí cestou někam k horám, aby zas vítr slyšel foukat po kopcích, aby svou tvář nastavil vodám, omyl z duše hřích, aby, až sejde dolů k polím, aby mu víru v lidi nepopálil mráz, aby všem křivdám, který bolí, nedal nikdy hlas, nikdy víc. 2. Uštváni hradbou pohledů, zalito srdce do ledu, jak by je stvořil Andersen, má každej z nás jako zlý sen pár sousedů, a proto snad je z duše rád, že místa čekají. R: