*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi, s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru. *2: Když letní klekání nás pozve do strání, svoje štěstí ryjem na stromovou kůru. 1. Oklamáni lidmi bez citu, které nezajímá, že jsi tu, a pro vlastní hloupost všechno kolem boří, doufat chce se nám, že na Zemi zbyde něco víc než kameny nebo pouště, nad kterými slunce hoří, pouště, nad kterými slunce hoří. R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný, kam jdou, kde čas ztrácí, svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky sám chtěl výš než ptáci. 2. Uzavřeni v městech po léta od míst, z nichž jsme rostli do světa, našim dětem někde na dně duše schází, když se v noci budí z polosnu, námi směrovány do kosmu, povídání babek o vodnících z mlází, povídání o vodnících z mlází. R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný, kam jdou, kde čas ztrácí, zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole, tím hůř své dluhy splácí. 3.=2. *1: