Pohoda

Samson

1. U nás v ulici bydlel pan Svoboda,
   že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda,
   když jsem se ho ptal, jakpak dneska je,
   říkával "pohoda",
   v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí,
   noviny pod paží, cukroví pro děti,
   zkrátka pohoda.
   Po domě se povídalo: ten má asi příjem,
   zatímco my nadáváme, vesele si žije,
   a hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu
   poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu.

2. Paní Šulcová psala dopisy,
   co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy,
   no a ty, úřade, no a ty počti si,
   kdo, kde a kolik,
   dík paní Šulcový, jejímu dopisu
   rychle pan Svoboda dostal se do spisu,
   ač není podpisu, je třeba přešetřit,
   autor se bojí.
   Na Svobodu začali se ptát neznámí páni,
   jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání,
   a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej,
   lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej.

3. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda
   na nějakou samotu někde u Náchoda
   a já vím určitě, není to náhoda,
   a tak trochu se bojím,
   že brzo i my budem hledat samoty,
   bydlení na stálo, nejen o soboty,
   kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty:
   o to nestojím.
   Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,
   zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí,
   že Šulcová je na koni, a proto není náhoda,
   že lidi zdravím úsměvem a odpovídám:
   [: pohoda ... :]