1. U nás v ulici bydlel pan Svoboda, že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda, když jsem se ho ptal, jakpak dneska je, říkával "pohoda", v pět vstával do práce, domů šel v půl třetí, noviny pod paží, cukroví pro děti, zkrátka pohoda. Po domě se povídalo: ten má asi příjem, zatímco my nadáváme, vesele si žije, a hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu. 2. Paní Šulcová psala dopisy, co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy, no a ty, úřade, no a ty počti si, kdo, kde a kolik, dík paní Šulcový, jejímu dopisu rychle pan Svoboda dostal se do spisu, ač není podpisu, je třeba přešetřit, autor se bojí. Na Svobodu začali se ptát neznámí páni, jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání, a i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej, lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej. 3. Včera se stěhoval od nás pan Svoboda na nějakou samotu někde u Náchoda a já vím určitě, není to náhoda, a tak trochu se bojím, že brzo i my budem hledat samoty, bydlení na stálo, nejen o soboty, kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty: o to nestojím. Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí, zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí, že Šulcová je na koni, a proto není náhoda, že lidi zdravím úsměvem a odpovídám: [: pohoda ... :]