Pojď ven

Samson

R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jak ty hejna vran,
   haló, pojď ven, je těžký se v tom zmatku hrabat sám.
1. Telefon na vrátnici naléhavě zvoní,
   těch holek, co si myslí, že je možná pro ni,
   haló, já   daleko jsem.
*: Když nad domovem se tetelí jen horkej vzduch a stíny
   a chvíle smutný, pomalý,
   z oken zní ven křik zakletých srdcí a evergreeny,
   velký prázdno v duši, a co naplat, že to holkám sluší.
R:

2. Z vesnických stavení do strání pily zvoní,
   tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní,
   haló, jó, tam doma jsem.
*: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků
   jak rukou slunce zacloní,
   až mysl má zakleje obrazy do oblaků,
   bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný.
R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran,
   holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sám.