R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jak ty hejna vran, haló, pojď ven, je těžký se v tom zmatku hrabat sám. 1. Telefon na vrátnici naléhavě zvoní, těch holek, co si myslí, že je možná pro ni, haló, já daleko jsem. *: Když nad domovem se tetelí jen horkej vzduch a stíny a chvíle smutný, pomalý, z oken zní ven křik zakletých srdcí a evergreeny, velký prázdno v duši, a co naplat, že to holkám sluší. R: 2. Z vesnických stavení do strání pily zvoní, tam někde za kopcem, kde večer dřevem voní, haló, jó, tam doma jsem. *: Až nad obzorem se narodí den a hejna ptáků jak rukou slunce zacloní, až mysl má zakleje obrazy do oblaků, bílej den zaplaší spleenya myšlenky začnou bejt nádherně líný. R: Haló, pojď ven, mý myšlenky jsou jako hejna vran, holka, pojď ven, jó, stejská se mi a jsem v kopcích sám.