Sedmnáctého listopadu

Samson

1. Až nám smůla naprší a ticho sedne do uší, tak vejdi,
   svobodo má ztracená, holka moje bez věna, tak vejdi,
   věrná milá tuláků, stará hrozbo hlupáků, vejdi dál,
   umazaná od frází, ptej se, komu nescházíš
   z těch, kdo tě znal, z těch, kdo tě znal.

2. Zmizelas' jak za vraty vdaný krásky copatý, má milá,
   pravdo, kde zvoní tvůj smích, prý za dráty na kopcích, kdes' 
žila,
   pořád dlouze hledaná, i když nemilovaná na přání,
   vzbudí horu rytířů, kdo tě prodá verbířům
   na spaní, na spaní.
R: Kdo ví, kdo vás obě shání a není sám,
   posedlý jediným přáním pozvat vás k nám.

3. Kampak že vás zaseli naši chlapci veselí, kdo poví,
   vzpomínají pořád míň v dlouhé honbě za štěstím, no a neví,
   s pivní pěnou ve vouse, s životem když nervou se, že dojel vůz,
   v uších tóny křídlovek, kolem spěchá jiný věk, jiný blues ...