1. Až nám smůla naprší a ticho sedne do uší, tak vejdi, svobodo má ztracená, holka moje bez věna, tak vejdi, věrná milá tuláků, stará hrozbo hlupáků, vejdi dál, umazaná od frází, ptej se, komu nescházíš z těch, kdo tě znal, z těch, kdo tě znal. 2. Zmizelas' jak za vraty vdaný krásky copatý, má milá, pravdo, kde zvoní tvůj smích, prý za dráty na kopcích, kdes' žila, pořád dlouze hledaná, i když nemilovaná na přání, vzbudí horu rytířů, kdo tě prodá verbířům na spaní, na spaní. R: Kdo ví, kdo vás obě shání a není sám, posedlý jediným přáním pozvat vás k nám. 3. Kampak že vás zaseli naši chlapci veselí, kdo poví, vzpomínají pořád míň v dlouhé honbě za štěstím, no a neví, s pivní pěnou ve vouse, s životem když nervou se, že dojel vůz, v uších tóny křídlovek, kolem spěchá jiný věk, jiný blues ...