Starodávná

Sem tam

1. Každou noc hvězdy nám stárnou,
   teď pro jiné už svítí,
   co budou hrou starodávnou
   líp možná než my hrát.
   Ještě pít můžeme z dlaní,
   ze kterých se láska dává,
   dokud nás před žízní chrání,
   každá cesta zdá se pravá,
   až pak se ptáme, jak po ní dál jít.
R: Pravda má jen nohy bosý,
   každej krok pálí, cesta je zlá,
   jde prý snáz, když boty nosí,
   a kdekdo z nás jí rád obouvá,
   půjdeme, lásko, za hvězdou ranní,
   možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát.

2. Když do snů vkrádá se ráno,
   ráda mám tvou tvář spící
   a hledám, zda je v ní psáno,
   oč se tu můžem prát.
   Ve tvých očích se skrývá
   smutek z jarního tání,
   ten proud najednou smývá
   všechno tak důvěrně známý,
   a bez něj spolu dál nemůžem jít.
R: + pravda má jen nohy bosý ...