1. Každou noc hvězdy nám stárnou, teď pro jiné už svítí, co budou hrou starodávnou líp možná než my hrát. Ještě pít můžeme z dlaní, ze kterých se láska dává, dokud nás před žízní chrání, každá cesta zdá se pravá, až pak se ptáme, jak po ní dál jít. R: Pravda má jen nohy bosý, každej krok pálí, cesta je zlá, jde prý snáz, když boty nosí, a kdekdo z nás jí rád obouvá, půjdeme, lásko, za hvězdou ranní, možná i blátem, a náhle sami, jen nesmíme lhát. 2. Když do snů vkrádá se ráno, ráda mám tvou tvář spící a hledám, zda je v ní psáno, oč se tu můžem prát. Ve tvých očích se skrývá smutek z jarního tání, ten proud najednou smývá všechno tak důvěrně známý, a bez něj spolu dál nemůžem jít. R: + pravda má jen nohy bosý ...