Stříbrná křídla orlí

Sem tam

R: Stříbrná křídla orlí
   bílým ránem plují stále výš,
   až pak náhle sám cítíš krutý chlad,
   který jim až do kostí proniká.
1. Ránem otvírá den dokořán brány,
   budem se s tou tíhou rádi prát,
   ještě přikutá k nám křídla mládí,
   dokud má nájem v nás, zdá, všem snadné se zdá.
R:

2. Už sčítám si, proč večer, kdy se stmívá,
   a nevím, koho z lidí se mám ptát,
   vždyť pravdy je dost, a jak se tak dívám,
   kdekdo už zažil i svůj pád, když zkoušel plout jak já.
R:
R:
R: + proniká ...