Amerika

Slávek Janoušek

1. Cítím, že v žilách mi bobtná krev,
   nervy mám snad i v konečcích vlasů,
   letištní dráha je životní šev,
   co ušili ještě za starých časů.
   A co když odletí beze mne?
   Co když mě odhalí? Stačí jen málo,
   bágly mám velice objemné,
   v srdci a hlavě vezu si nálož
   a s tím nechci dál žít.

2. Je to určítě vidět a celník to pozná,
   ty ruce se mi tak protivně potí
   a fronta k odbavení, ta je hrozná,
   to se mi nezdá - ten chlap nás fotí!
   Kousek nad Ruzyní začíná svět,
   vem ho jak knihu a stránku si založ,
   máme však zpoždění - musím vydržet,
   tolik let zpoždění a v hlavě tu nálož
   a s tím nechci dál žít.
R: Tak škrtni sirkou, co plamínek? Kupředu vlaje -
   - to když silná a veliká-převeliká vůle tvá je.
   A pak ho sfoukni, a když ti nezabliká, tak jsi silnější nikdy 
nebyl,
   [: zašeptej: Amerika, Amerika, Amerika, palec vztyčený k nebi. :]

3. V podstatě mají dvě možnosti -
   - buďto mě pustí, anebo ne,
   letištní dráha je předmostí,
   tonoucí stéblo neutone.
   Pokud mě z letadla teď nevyrve hlas,
   co tolik životů přelomil v půli,
   pak vím, že právě nadešel čas,
   který už vejpůl zlomí tu zvůli
   a s tím nechci dál žít.

4. Letadlo roluje ke startu,
   horolezec si stírá pot z čela,
   motory řvou jak stádo levhartů
   a ten tlak mi trhá srdce z těla.
   Je osmého září osmdesát devět,
   jsem kapka lávy s napjatou pletí,
   jsem pupeční šňůra ve slepém střevě
   a start mě uťal - letadlo letí
   a s tím chci dál žít.
R: + zašeptej: Amerika, Amerika, Amerika,
     palec vztyčený k nebi,
     zašeptej: Amerika, Amerika, Amerika ...