Andělé štěstí

Slávek Janoušek

V noci tak hluboké až psi vijí,
když srpek měsíce zařízl tmu,
schovalo se v hradní bráně pár zmoklých lidí.

Hromy a blesky v temné harmonii,

všichni byly jako vítr v divokým snu,

náhodná sešlost co se zítra už neuvidí

Lidi jsou si blíž když z nebe padá voda, hned vytáhli to co po kapsách měli,
zakouřili popili a zpívali si spoustu písní.
Co koluje to vždy ti někdo podá a ta holka vlevo se tak hezky dělí
a ta vpravo taky, to budou nejspíš místní.

Andělé lítají jen brzy z rána, to když na ně čekáš celou noc.

Když je tvá duše potrhaná, přilétají rychle na pomoc.
Anděl se šalmají, anděl s ratolestí, andělé štestí.

Ještě večer si měl pocit že jsi v koncích, ale teď už ti stoupá světlo z očí,
holky že nad ránem si vyjedem za stádem koní.
Bosky tančíš s nima po záhoncích, až i hvězdy dokola se s tebou točí,
hlína je teplá a měkká mezi prsty a voní.

Andělé...........

Pak jejich auto stálo v prostřed polí, nad lesem právě slunko vycházelo,
jen mlžný opar halil lesklou čerstvou lesklou oranici.
To srdce sevře a už nepovolí, ty dvě holky nevim co to do nich vjelo,
za blůzy si strkají mladou mokrou kukuřici.

A navzájem si ji pak vytahují a znova do pole běží pro munici,
jedna druhou se smíchem svalí do orosené trávy.
Až se jim při tom boty sami zují, blůzky padají jak plachty plachetnici,
(já zahlídl křídla a tak začal nový den boží slávy) 2x.

Andělé............