Imaginární hospoda

Slávek Janoušek

1. Rok uplynul, a je zase po pouti,
   vracíme se domů od Malinů,
   čas hlídají teď k ránu už jen kohouti
   a my dvěstě metrů jdem snad hodinu, hodinu, hodinu.
*: Rozhlídnu se po měsíci,
   zda mraky jeho světlo nepropustí, ale kdepak,
   zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
   svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí,
   všude už je zavříno.
X: Ten rok, kluci, hergot kruci,
   zase přines' kulový,
   ale příště, fakticky už příště,
   jen neslibuj, Olino.
   Hele, tady tohle parkoviště,
   zde přeci stála hospoda, Frimlovi, Frimlovi,
   a zde se čuralo, a tam se pivo točilo,
   v téhleté kaluži, tady stál věšák na kabát,
   sem ses posadil, tudy se chodilo.
   Přeci, kluci, hergot kruci,
   dnes ještě nepůjdem spát,
   zaparkujem? Se ví, že zaparkujem!
R: V imaginární hospodě hned jsme si sedli,
   u imaginárního stolu půllitry jsme zvedli,
   na imaginárních židlích imaginární řeči vedli
   po roce spolu, s pocitem, že jsme v pohodě,
   už dávno ne.

2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme,
   jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,
   že je pár věcí, za které se stydíme,
   každý na někoho něco ví,
   jak jsme se změnili, změnili, změnili.
*: Rozhlídnu se po měsíci,
   jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
   zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
   svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí.
R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu,
   u imaginárního stolu podepřenou bradu,
   na imaginárních židlích v lokále vzadu
   zpíváme spolu s pocitem, že jsme v pohodě,
   píseň beze slov.

3. Na na na ...
*: Rozhlídnu se po měsíci,
   jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,
   zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,
   svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a nebo kdekoli ...