1. Sedím, už nemám komu psát, hosté už odešli, gramofon přestal hrát, jak tráva na lukách si připadám, s jarem já začnu žít, pak uvadám. R: Tak tu sedím a dál jen mávám do tmy vlakům prchavým, čas mé kamarády odvál, zbylo po nich jen vzpomínek pár jak z vlaku dým. *: Však já vím, že všechny zlé dny přejdou, kamarádi z fotek, co se do alba vejdou, v to věřím já, že snad se sejdou za kolejí. 2. Sedím jak před lety s hlavou skloněnou, nad stolkem s ubrusem a sklenkou rozlitou, v koutkách mně zacuká, chce se mi smát, slzy mně osuší, když tuláckej song slyším hrát. R: *: *: