Elektrický valčík

Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř

1. Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou
   hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou,
   nebylo to posvícení, nebyla to neděle,
   v naší obci mezi kopci plnily se korbele.
R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,
   byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,
   střídavý, střídavý,  silný elektrický proud,
   střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud.
Rec: A nyní, kdo tu všechno byl:
     okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor,
     poblíže obecní váhy, tříčlenná delegace z Prahy,
     zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky,
     početná družina montérů, jeden z nich pomýšlel na dceru
     sedláka Krušiny, dále krojované družiny,
     alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi
     na motocyklu Indián, a svatý Jan, z kamene vytesán.
R:

2. Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno:
   tento den pro zdejší rolníky znamenal po noci ráno,
   budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,
   jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní.
R:
Rec: Z projevu inženýra Maliny, zástupce Elektrických podniků:
     vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté:
     od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,
     odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva,
     při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu,
     kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic 
nestane,
     kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.
     Do každé rodiny elektrické hodiny!
R: