Když byla maminka dívčinou

Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř

1. Když byla maminka dívčinou,
   podobala se víle,
   na sobě mívala většinou
   šaty jak nevěsta, bílé.
   
2. V kabelce nosila památník
   a kdo ji cestou potkal,
   dojatě usedl na patník,
   stránku jí veršíkem protkal.
   
R: Já spanilé slečně zde srdečně
   růžové poupě stínuji,
   pod tím je řádka J. V. Sládka,
   jak se dva věrně milují.
   
3. Jednou tak mládenci cizímu
   nabídla čistou stránku,
   neuměl slova dát do rýmu,
   dal jí však napít z džbánku.
   
4. Řekl, že pracuje náhodou
   na stavbě zdejší trati,
   ty časy dávno jsou za vodou,
   dneska mu říkám tati.
   
R: +   
   Když byla maminka dívčinou...