1. Provdala se krásná panna za švarného zlatníka byl to chlapík radost sama, teď však stále naříká všechny jeho zlaté pruty ukradli mu zloději je z té ztráty celý žlutý, nemá žádnou naději 2. Když ho žena utěšuje a je celá dojatá zlatník u ní zpozoruje, že má srdce ze zlata dej mi srdce, ženo milá, nadělám z něj náušnic živnost bys tím zachránila, nehrozí nám pak už nic 3. Dobrá žena srdce dala ku prospěchu živnosti strašná změna se s ní stala, zlatník pláče lítostí vždyť mu spílá darmojedů, ve sklepě ho zavírá do čaje mu míchá jedu, zlatník zvolna umírá 4. Než svou duši k nebi pustil, odhodlal se k závěti vše, co věděl, do ní zhustil, můžete ji slyšeti: |: učinil jsem k vůli zlatu z dobré ženy cynickou tohleto mám za odplatu, hynu smrtí klinickou :|