1. Sedáváme zvečera s Madlou u buku, vodím ji až za šera domů za ruku. Její otec nadlesní doma o svý Madle sní, kluci říkaj: "Dej si bacha, nechoď Karle s ní." R. Na osadě hráli na harmoniku, aby jsme se báli, jen tak ze zvyku, dole u Kocáby, kuňkaly dvě žáby, lesní ten doma běsní, že na to hajnej nestačí, denně mu zaručeně v revíru někdo pytlačí. 2. Jednou jsem se posadil s Madlou na pařez, sotva jsem ji pohladil, vyčmuchal nás pes. Hrozně jsme se ulekli, div jsme sebou nesekli, jen tak tak tak nadlesnímu z mušky utekli.