Na ovčáka kaprál mává dej se k nám a nemine tě sláva, ovčák váhá, nemá stání, rozhlíží se naposledy strání nechal ovce v louce stát, nesměle, nesměle na pochod začal vojsku bubnovat. Na pochod se vojsko dává, kaprál volá „králi budiž sláva“, vpředu tambor s bubnem víří, do bitevní vřavy rovnou míří, trubka vojenská a s ní kanon zní, kanon zní, vyhrává marš na cestu poslední. Na šavlích se slunce blejská, po ovcích se ovčákovi stejská, po zahrádce s planou růží, není buben, má jen jednu kůži ; na vojáka proč si hrát, buben sem, buben tam, k čertu s ním může táhnout i pan král. V dálce za ním bitva hřímá, buben pryč a paličky jen třímá, cestou stokrát známou běží, nevadí že popadá dech stěží, sláva už ho neláká, ovečkám, ovečkám bude dál v klidu dělat ovčáka čtveráka.