Soumrak se sklání a moře usíná a příboj tiše o útes zhasíná starého Sama tíží myslet na příští lov Opál slunce za obzor uniká jen kousek zlata na vlnách zanechá starého Sama tíží myslet na příští lov Když se vracel včera ráno k pobřeží cítil že je hrozně sláb kormidlem vládl už jen stěží i racek na přídi se přestal smát Kdyby měl syna neprodal by loď komu střádat má starý lodivod život je naplněn dnes usíná snad naposled tu však s úsvitem přišlo vidění na moře vypluješ až po setmění tam kde ses narodil tam složíš teď hlavu svou Loučím se s mořem s oblohou s ostrovy korálovými vše co bylo pro mne radostí bude teď už jen černou tmou Soumrak se sklání a moře usíná a příboj tiše o útes zhasíná [:a ztichlou loď už jen matka vlna kolébá:]