1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku, to se život nejvíc usmívá, později holka s mašlí sní ti polárku a začneš chápat, jak to v světě chodívá. R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží, to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží. 2. V parku ti pak bere věci na hraní, všichni se tý holky zastanou, když ji zbiješ, musíš dělat pokání, a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou. R: *: Ty marně čekáš potají svůj den, čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen. 3. Pak ta holka jednou mašli vymění za paruku v barvě havraní a ty z toho jako socha zkameníš a začneš chápat, že to láskou zavání. R: 4. Začneš toužit po svým modrým kočárku, když ti holka s jiným uniká, zkusíš hledat štěstí v plném pohárku a začneš chápat, že se marně neříká. R: