Běs

Tomáš Kočko

Prchej lesem dál 
a cestu tmou si klesť, 
někdo temný na tvá záda 
jako by chtěl vlézt 
v trní oči laní,výše zraky sov, 
vzadu zeje jeho oko jako černý nov 
 
A on je stále blíž 
a už po tobě chmát, 
jeho blízkost ovane tě 
jak potoční chlad 
Snad je trochu rys, 
co nosí v hlavě výra, 
která hledí temným okem, 
co se nezavírá 
 
mezihra: 
 
Dub...dub a zase dub 
a ve tmě kosti bříz 
o které jsi svými žebry 
křís a zase křís 
svitl bílý bok a skok 
a opět skok! 
Pod lopuchy stahují se 
smyčky jeho ok. 
 
Prcháš lesem vpřed 
párem laních noh, 
v hlavě tepem přetéká 
ti hlučný lesní roh. 
Dub a zase dub 
a vedle buku buk 
a s každým skokem 
do temnoty 
suk ve dřevě puká 
 
A on je stále blíž 
a už po tobě chmát, 
jeho blízkost ovane tě 
jak potoční chlad 
Snad je trochu rys, 
co nosí v hlavě výra, 
která hledí temným okem, 
co se nezavírá
 
Buk...a louka divných hub 
zapletl ses do podhoubí, 
už tě málem slup 
Snad je trochu vlk a trochu 
temné doupě, 
v němž se kůže ne hadovi 
šelestivě loupe. 
 
Pádíš lesem vpřed 
párem laních noh, 
v hlavě tepem přetéká 
ti hlučný lesní roh. 
Dub a zase dub 
a vedle buku buk 
a s každým skokem 
do temnoty 
tvoje srdce puká