Prchej lesem dál a cestu tmou si klesť, někdo temný na tvá záda jako by chtěl vlézt v trní oči laní,výše zraky sov, vzadu zeje jeho oko jako černý nov A on je stále blíž a už po tobě chmát, jeho blízkost ovane tě jak potoční chlad Snad je trochu rys, co nosí v hlavě výra, která hledí temným okem, co se nezavírá mezihra: Dub...dub a zase dub a ve tmě kosti bříz o které jsi svými žebry křís a zase křís svitl bílý bok a skok a opět skok! Pod lopuchy stahují se smyčky jeho ok. Prcháš lesem vpřed párem laních noh, v hlavě tepem přetéká ti hlučný lesní roh. Dub a zase dub a vedle buku buk a s každým skokem do temnoty suk ve dřevě puká A on je stále blíž a už po tobě chmát, jeho blízkost ovane tě jak potoční chlad Snad je trochu rys, co nosí v hlavě výra, která hledí temným okem, co se nezavírá Buk...a louka divných hub zapletl ses do podhoubí, už tě málem slup Snad je trochu vlk a trochu temné doupě, v němž se kůže ne hadovi šelestivě loupe. Pádíš lesem vpřed párem laních noh, v hlavě tepem přetéká ti hlučný lesní roh. Dub a zase dub a vedle buku buk a s každým skokem do temnoty tvoje srdce puká