1. V Rožnově smutnú labuť majú, a ta labuť klobe náš mladý čas, a hodiny bijú, odbíjajú, chvojú čeká na nás, chvojú čeká na nás. 2. Maměnka vždycky o ní snili a říkávali: to není enem tak, přijede jednúc v istej chvíli spanilý princ a šiml bílý, ta labuť není pták, spanilý princ a šiml bílý, ta labuť není pták. R: Rok co rok v parku vyhrávajú a labuť myslí: to je on, prapory zlaté nad ním vlajú, vojáci krásně vyhrávajú a krásně bije zvon, a krásně bije zvon. 3. Rok co rok čeká ta labuť bílá, lekníny klobe u vody, čeká jak věrná, trpělivá milá, a nikdo nepřichodí. R: Měl sem já též jednú milú, navždy ju zaklel černý mrak, nechajte ňa tam aspoň chvílu hladit tu smutnú labuť bílú, my oba víme, co a jak, my oba víme, co a jak.