R1: Gdyž umírajú staré koně, na snopku sena nebo slámy, nikde tu není lásky pro ně, pro jejich tiché umírání. 1. A co to bývávalo slávy o svatbách, bílé pentle v hřívě, kolikrát klonívali hlavy k povelu smrti zádumčivě. 2. Tých skal co z lomú vytrhali, tých brázd co ryli z těžkých hlín a ten snopek dechu malý nemožú dostat ze slabin. R: A tak tu ležá, dotrhává život svúj čas jak tenkú nitku. A rorýs co tu snimi spávál, klobe jím smutně na kopýtku. A černý kovář,co jich gdysi kovál, utře si z čela chmuru zlú a nové koně zase ková, R2: Co staré koně, co staré koně, co staré koně vyvezú...