Zlatohlav

Tomáš Kočko

1. Až slunce hlédne z výšin,
   půjdu a vystoupám strání.
   Vím přece o temné skrýši,
   z níž vládne pohoří lesklý
   Zlatohlav

   Žár bělí obilí vousy,
   soustředné poledne víří,
   a z kapes polednic trousí,
   do peřin nemluvňat zlatozlatá zbla

R: Mám diadém
   blíží se vojsko hadů,
   mé údy mdlé
   slábnou, nedoběhnu dál.
   svíjí se pod košilí
   trouf, já si trouf
   kam si nikdo netroufal

2. Král hadů do vody vplouvá,
   dřív zlatou korunku snímá,
   třpití se polední strouha,
   když se v ní velebně koupá
   Zlatohlav

   Skrádám se ke zlatu v písku,
   sevřu ho,utíkám loukou,
   jen jsem si radostí výsknul-
   z nor za mnou vyrazil slizký hadí dav

R: (2x)
3. = 1.
4. = 2.

R: