Až...

Tomáš Klus

Až rozpustím dým a k tomu skončí další den, 
tak půjdem oba domů za tím svým štěstím. 
Jsem kolemjdoucí z davu, součást osudu 
a budu tebou znovu oslněn. 
 
Až rozpustíš si vlasy, zítřek bude tmou, asi. 
Jednou je budu česat já. Jsou plný krásy. 
Otevřu okno, aby všechno bylo bíž, tady. 
Vždyť víš. 
 
R: Zatím mi nikdo nevěří 
   mý vzdušný zámky u dveří. 
   Jen ty jsi na oko smutná. 
   A co mám dělat, když jsme tři? 
   Ty jsi ta, co s láskou nešetří. 
   Ty jsi ta na oko smutná. 
 
Láhev vína dohasíná a ty jsi zas tak jiná. 
Jsi moje, vím to jenom já. 
Jsi srdcevrah mých snění. Na stěnách fotky mění 
slzy v hrách. 
 
R: 
 
Jsme dva různý světy, dvě míjející se planety, 
jsme dvě kosmický lodě. 
Starý fráze v křoví, poví ti je on, tvůj přítel, 
plyšový seladón. 
 
R: