Až rozpustím dým a k tomu skončí další den, tak půjdem oba domů za tím svým štěstím. Jsem kolemjdoucí z davu, součást osudu a budu tebou znovu oslněn. Až rozpustíš si vlasy, zítřek bude tmou, asi. Jednou je budu česat já. Jsou plný krásy. Otevřu okno, aby všechno bylo bíž, tady. Vždyť víš. R: Zatím mi nikdo nevěří mý vzdušný zámky u dveří. Jen ty jsi na oko smutná. A co mám dělat, když jsme tři? Ty jsi ta, co s láskou nešetří. Ty jsi ta na oko smutná. Láhev vína dohasíná a ty jsi zas tak jiná. Jsi moje, vím to jenom já. Jsi srdcevrah mých snění. Na stěnách fotky mění slzy v hrách. R: Jsme dva různý světy, dvě míjející se planety, jsme dvě kosmický lodě. Starý fráze v křoví, poví ti je on, tvůj přítel, plyšový seladón. R: