Žila a byla jen pro rodinu, pak řekla dost, teď si odpočinu. Ale stále se neměla k činu… Inu zodpovědná žena, životem zmražená. Jsou, v blízkosti neprůchozích stěn, pár cizích žen. Jsou, popíjí kávu a kouří, jednu za druhou. Je všední den, pondělní ráno. A do oken, ať zakázáno, koukám ... hmm Jsou, na cestě s igelitkou, jen o patro delší trasa, Jen o hladoví krk víc, Jen sýry na místo masa, jinak nic jiného. A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví, Ti kteří nemaj pochopení a tak se diví, Co žena zmůže, s líným mužem. Co žena lapena v síti, cítí. Co má ….. doma!? Jsou, pokoje plné smíchu, v tichu jejich žití doléhá. Tak nějak doufají, že slzy zatají. Pak ranní tramvají utečou a z práce domů zase teší se, Na chodbách míjení, a prázdný sklenice … Tyhlety sousedky na pavlačích, jsou a to jim stačí…ke štěstí… (muška jenom zlatá) Je matka od dětí, a nemá ponětí, že brzy odletí… A nebo má, ale je s tím smířená, že na Co žena zmůže, s líným mužem. Co žena lapena v síti, cítí. Co má ….. doma!?