Kolik nás takových bylo, co zbloudilo cestou za modrými květy nás přátelé odsoudili a hnali před popravčí čety Kolikrát vpila mě země a já zbaven smyslů ryl dlaněmi hlínu já nikdy odvahu neměl bych přiznal svou vinu ref.: Kolikrát Markétko mával jsem Tobě to ty jsi odteďka má poslední oběť to s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce a zůstanou v Tvém těle jak tóny neznělé při nástupu stoupám si na špičky snad z malichernosti čas žere hodinám ručičky a vyplivuje kosti rány si foukám dýmem z cigaret a v pokoji pro hosty otevřu soukromý lazaret své Sebelítosti kolikrát Markétko hrával jsem Tobě to ty jsi odteďka má poslední oběť to s Tebou se milují andělé v kráterech měsíce a zůstanou v Tvém těle jak bytosti oněmělé za ruce s šedohlavci tlačím svět k úmoru a není větší lež než pravda o nás dvou snažím se obelstít lásku - potvoru aby mě nechala vznést se za tebou kolikrát Markétko psával jsem Tobě tolikrát Markétko čekal jsem na odpověď Ty se však miluješ s anděly v kráterech měsíce a tam mé tóny nedozněly a já zůstal necelý kolik nás takových zbylo, co zbloudilo cestou za modrými květy jimž pod gilotinou se zalíbilo