zdalipak oči básníka jež slovy dotýká se hvězd vnímají tytéž barvy nad střechami měst zdalipak srdcem proutníka tedy jestli nějaké má zdalipak jím tatáž krev jako v mém obíhá ptám se i tebe Bože jestli vlastně někde jsi a jestli jo - koukáš z lóže anebo z prašných cest? zdalipak se ptákům v nebi taky zdají sny když s anděly dolu hledí a počítají naše dny a komu patří všechna láska a komu příkoří proč jednomu oheň praská a druhému nehoří otázky se časem množí já pořád žiju to je boží Ref: dokud je na co se ptát nemusím se smrti bát ta přijde až poleví nadšení z toho že jsme tady na zemi proč si města ukusují z polí a mizí kouzla starých míst proč je pán kdo sám se zvolí a tím spíš je si sebou jist kolikrát je člověk na světě než se naučí mít rád a proč je podzim zrovna po létě a proč nic nemá pevnej řád proč máš oči v barvě topasu a srdce z kamene proč on Tě smí držet u pasu a mě pořád říkáš ne Ref: