Menu
A+ A A-

VeSmíru

Tomáš Klus

Do řádků tvých řas, 
ti pozpátku napíšu ze snů vzkaz, 
do všech tvých částí, do peřin, 
pak vesmír, vejde ve smír. 
 
R: A my vystoupáme výš, 
nad střechy paneláků 
a až budem k sobě blíže, z vlčích máků, 
ti složím tóny v hlas 
a do odkrytých písmen, 
můžem pomalu se vkrást, 
nejistým krokem nad propast. 
 
Pod kůži do tepen, 
se vpíjím a tuším, že musím ven, 
skrz hloubku ran, pak vyprchám, 
tvůj vesmír, vejde ve smír. 
 
R: … a my vystoupáme výš… 
 
Jsi bezbřehá řeka v tvých peřejích tonu bez dechu 
a tam, kde do moře vtékáš nás necháš utonout, 
jak dva vojáčky z cínu v útrobách veleryb, 
hledíme na hladinu a ještě na vteřinu. 
 
R:  
Ve smíru teď unikám, 
na půl cesty k tobě řičím do ticha. 


Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}