Jsme zahalený nikdo nás nevidí jsme pokrytý jsme ošklivý jsme za oponou kterou prosvítá naše nepřítomnost jsme odnikud jsme hlasy mrtvých které zpívají jsme smutný živých nejen potají jsme lehká píseň která varuje jsme kýč na římse pod nímž se panuje a tupé meče do spánku bodají když bojíme se odkud nás sledují jsme větru závan a žádná naděje jsme velký balvan který nehřeje jsme slzy v očích a úsměv ve ksichtech jsme hnusnej kostým lezeme po čtyřech jsme bolest kostí který už mrtvý jsou a naše oči jsou vyhaslou lucernou žijeme pod mostem kterej už vypadá jako most do města kterej se propadá a sny už nežijí umřely posté obloha mrtvá je tak květy noste