Jak můžeš být tak krutá, copak nemáš kouska citu v těle. 1. Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě a dal jsem za ni celej tátův plat, ta dávno ještě byla ve výrobě a já už věděl co ti budu hrát. 2. To ještě rostla v javorovém lese a jenom vítr na to dřevo hrál, a já už trnul, jestli někdy snese, žár, který ve mně denně narůstal. 3. S tou kytarou teď stojím před tvým domem, měj soucit aspoň k tomu javoru, jen kvůli tobě přestal býti stromem, tak už nás oba pozvi nahoru. Pozvi nahoru, pozvi nahoru.