Hymna tuláků

Věra Martinová

1. Když se třásl bílý měsíc letní zimou
   k nočním ohňům šel se hřát 
   přišel k nám a měl splín dal si víno z ostružin
   a hymnu tuláků začal hrát  

2. Možná hrál ji vážně tenkrát smutný měsíc
   Možná vítr, co já vím
   Na skalních úbočích na horách, když přešel sníh
   Při ní slzy do očí hnal dým

R: Na zádech kopců a v klínech údolí
   Na zrádných řekách kde s proudem zápolíš
   Na zádech kopců na dosah od mraků 
   Tam tě vítr naučí tu   hymnu tuláků

3. Kdo se hloupě ptáš, zda měsíc chodí k ohňům
   Ptej se kluků, co ho znaj´
   Možná jsou mám jen strach, jiný než v mejch vzpomínkách
   Možná dali toulání good bye

*: I když jsem samá cesta
   Mají příliš jasný cíl
   Někdy cítím divný splín 
   Při víně z ostružin
   To jen kousek touhy ve mně ještě   zbyl

R: Na zádech kopců...

   Tam na zádech táhlých kopců a v očích průsmyků
   Jsou místa k toulkám a marným únikům
   Na zádech kopců, na dosah od mraků
   Snad i vítr zapomněl tu hymnu tuláků