Za deset růží

Věra Martinová

1. Už se vánkem líný vítr stal,
   už si jménem říká den.
   Jen já však pořád čekám dál,
   až z dálky příjde sen. 
   
   Až se z dálky vrátí hříšně sám
   i s tím svým věčným proč.
   Čas vlídně lásky spočítá
   a spustí kolotoč.

R: Za deset růží s vůní papíru
   dám lístek tam i zpět. 
   Směr štěstí šíté na míru
   a bíločerný svět. 
   Svět prázdných dvěří,
   prázdných skel,
   ze růže pouťové.
   Ať dál se točí kolotoč
   i mé sny bláhové.

2. Kdesi bílou křídou zázraků
   klaun život úvod psal
   a měsíc, dávný ponocný,
   mu první jméno dal.
   
   To ráno přišlo málem dřív,
   než věčný tulák sen.
   To ráno růží bez trní,
   to ráno sladkých jmen.

R: Za deset růží...