Menu
A+ A A-

Chvíle po setmění

Vladimír Mišík

Vypil jsem láhev a jako když mávne
Pocítil život bez hranic
Vstal jsem jen stěží, minul pár věží
Prošel pár ulic nikde nic

V mlze a dešti jsem chvíli třeštil
Viděl co jiní nevidí
Obrovský kámen se valí sálem
Valí se na svět lidí

Řezníci,chůvy klesají shůry
Křičí že jdou chránit řád
Sekyrou,dlátem mávají pod kabátem
A tak to bude napořád

A chvíli po setmění člověk sám nic není
Jen schody zřícený tak blízko do zahrad



Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}