Vypil jsem láhev a jako když mávne Pocítil život bez hranic Vstal jsem jen stěží, minul pár věží Prošel pár ulic nikde nic V mlze a dešti jsem chvíli třeštil Viděl co jiní nevidí Obrovský kámen se valí sálem Valí se na svět lidí Řezníci,chůvy klesají shůry Křičí že jdou chránit řád Sekyrou,dlátem mávají pod kabátem A tak to bude napořád A chvíli po setmění člověk sám nic není Jen schody zřícený tak blízko do zahrad