Legrácek prý bylo dost Ideály - Samá kost A těla nám těžknou Vymýšlím kde šťávu brát Tehdy vážný, tehdy se smát Mám z toho teskno Asi jako bílých vran Je těch euforických rán Ale jsou pořád Dávno nejsem samý flám Jenom občas utíkám A bývám neřád Končívám tam V kavárně Nostalgie Tam vždycky volné místo mám Tam se sbírávám Vlak se rozjel dá se žít Hledám kuráž vystoupit A jít znovu po svých Holka já nenosím klid A někdy nevím mám ti být Raděj pro pláč nebo pro smích Rád bývám sám V kavárně Nostalgie Tam vždycky volné místo mám Tak se sbírávám