Jsme jenom lidé

Vlasta Redl

Když vám váš kamarád zdrhne i s prachama, které vám půjčili zmámí.
Poněkud sklesle, sedíte v křesle a nevíte, kudy-kam.
Mít po ruce klacek a toho chlapa těch facek, ale nikdo takový není tu s vámi
To je ta chvíle, kdy je čas přestat kvílet a říct si: „Za to můžu si sám!“.

Vždyť přece všichni jsme jenom lidé a každý chce se jen mít, trochu líp.
Nikdo z nás neví, odkud co přijde a zda nás štěstí neošulí.
Vždyť přece peníze byli a budou a mnozí to ani nepocítí,
jaké to je zývat na jachtě nudou a vzpomínat na těžké živobytí s holou řití.

Též milá se dekuje, v dopise děkuje za všechny krásné ty chvíle.
Hledíte z oken dolů a zvuky rokenrolu stoupají nad neón.
Všude se slaví, inu svět se baví a vám se chce dočista šílet.
Ona byla ta pravá a je pryč, no tak sláva, kdo ví jak s ní dopadne on.

Vždyť přece všichni jsme jenom lidé a každá chce se jen mít, trochu líp.
Nikdo z nás neví, odkud co přijde a zda nás štěstí neošulí.
Vždyť přece každý den něco nás zradí a mnozí to ani nepoznají,
jaké to je když je očima hladí, někdo kdo pro ně chtěl by i do pekla jít.

Vždyť přece všichni jsme jenom lidé, na-na-ná, na-na-ná

na-na-ná, a jestli slunce, zítra zas vyjde,
na-na-ná, dobře ti tak