Když vám váš kamarád zdrhne i s prachama, které vám půjčili zmámí. Poněkud sklesle, sedíte v křesle a nevíte, kudy-kam. Mít po ruce klacek a toho chlapa těch facek, ale nikdo takový není tu s vámi To je ta chvíle, kdy je čas přestat kvílet a říct si: „Za to můžu si sám!“. Vždyť přece všichni jsme jenom lidé a každý chce se jen mít, trochu líp. Nikdo z nás neví, odkud co přijde a zda nás štěstí neošulí. Vždyť přece peníze byli a budou a mnozí to ani nepocítí, jaké to je zývat na jachtě nudou a vzpomínat na těžké živobytí s holou řití. Též milá se dekuje, v dopise děkuje za všechny krásné ty chvíle. Hledíte z oken dolů a zvuky rokenrolu stoupají nad neón. Všude se slaví, inu svět se baví a vám se chce dočista šílet. Ona byla ta pravá a je pryč, no tak sláva, kdo ví jak s ní dopadne on. Vždyť přece všichni jsme jenom lidé a každá chce se jen mít, trochu líp. Nikdo z nás neví, odkud co přijde a zda nás štěstí neošulí. Vždyť přece každý den něco nás zradí a mnozí to ani nepoznají, jaké to je když je očima hladí, někdo kdo pro ně chtěl by i do pekla jít. Vždyť přece všichni jsme jenom lidé, na-na-ná, na-na-ná na-na-ná, a jestli slunce, zítra zas vyjde, na-na-ná, dobře ti tak