Malá víla

Vojta Kiďák Tomáško

1. Hledám malou vílu, bloudím, ztrácím sílu,
   kolikrát už jsem to málem vzdal,
   ale pak si řeknu: co když se někde skrývá,
   ani nevím, kdo všechno se mi smál,
   jenom věřím, že je malá víla.

2. V lesích nebo v horách, v městech, na dědinách,
   koně mít, tak bych ho klidně štval
   z půlnoci až třeba do svítání,
   a nedbat na to, že se třeba zraní.
R: Víc a víc je těch, co řeknou:"Blázne, víly nejsou,
   doma seď, vždyť dávno všechno máš,"
   ale večer potom do tmy světla reflektorů blýsknou
   a vsadím se, že každý z nás je lhář.

3. Vzadu tiše stojí, křehká, až to bolí,
   jako dítě oči zvědavý
   a já nemám na to, abych jí slzy slíbal
   a zahodil svý písně ohraný,
   asi bych ji stejně neuhlídal.
R: + a vsadím se, že každý z nás je lhář ...