1. Hledám malou vílu, bloudím, ztrácím sílu, kolikrát už jsem to málem vzdal, ale pak si řeknu: co když se někde skrývá, ani nevím, kdo všechno se mi smál, jenom věřím, že je malá víla. 2. V lesích nebo v horách, v městech, na dědinách, koně mít, tak bych ho klidně štval z půlnoci až třeba do svítání, a nedbat na to, že se třeba zraní. R: Víc a víc je těch, co řeknou:"Blázne, víly nejsou, doma seď, vždyť dávno všechno máš," ale večer potom do tmy světla reflektorů blýsknou a vsadím se, že každý z nás je lhář. 3. Vzadu tiše stojí, křehká, až to bolí, jako dítě oči zvědavý a já nemám na to, abych jí slzy slíbal a zahodil svý písně ohraný, asi bych ji stejně neuhlídal. R: + a vsadím se, že každý z nás je lhář ...